PREZENTACE 1 - seminář Nezvěstice
5. 4. 2012
PREZENTACE 1: Udržitelný systém podnikání na venkově
Sborník přednášek a prezentací ze školení (semináře) k podnikání ve venkovském prostoru
Nezvěstice 5. dubna 2012
Historie podnikání na venkově
Život na venkově byl od nepaměti spojen s nepředstavitelnou dřinou. Běžná byla každodenní práce všech věkových kategorií obyvatel, včetně dětí i starců. Základem způsobu myšlení byla skutečnost, že každý musí něco dělat proto, abych se uživil sám a přispěl k uživení svých blízkých. Nikdo nečinně neočekával, že ho někdo „zaměstná“ a zajistí mu obživu. Je to základní rozdíl v myšlení mnoha lidí ve srovnání se současností.
Ke zlepšení ekonomické situace přispívali jednak sami obyvatelé, ale usilovali o ně i někteří pokrokoví zástupci vrchnosti či dokonce panovníci. Tak byla dekretem císařovna Marie Terezie z roku 1767 zřízena Vlastenecko-hospodářská společnost v Čechách, jejíž vznik je datován od roku 1770. Zřízení zemědělské společnosti bylo dítětem své doby, která přinášela změny v hospodářství a ekonomice, kdy bylo třeba jednak rozšiřovat nové poznatky a metody v zemědělském hospodářství a také dále pokračovat ve výzkumu a hledání nových pracovních postupů a metod, které by zajistily větší efektivitu a produktivitu zemědělství.
Česká zemědělská společnost měla ve své první fázi dva druhy členství: řádné a korespondenční. Toto rozdělení mělo svůj význam pro dosah společnosti, která sídlila v Praze a dopisující členové zpravovali „centrálu“ o dění v regionech. VHS měla na svém začátku 9 řádných členů a 3 dopisující. Mezi zakládající členy společnosti patřili Josef Bernard von Scotti, který dále působil ve společnosti a přijal na sebe úkol referenta pro plénum a publikoval řadu referátů na různá agrární témata; hrabě František Pachta, který se po založení společnosti stal jejím prvním prezidentem a ve funkci zůstal až do r. 1788, kdy odstoupil před zveřejněním nových stanov. Bohužel agronomie nepatřila k jeho hlavním zájmům, stejně jako pro dalšího zakládajícího člena generála řádu Křižovníků P. Antonína Jakuba Suchánka, který zájmy společnosti nehájil a kromě zpracování ankety r. 1781 se výrazně ve společnosti neprojevoval. Roku 1788 ze společnosti vystoupil. Dále zemský písař baron Vančura a jezuita Josef Stepling (matematik a astronom). Členové společnosti byli vybírání ze tří společenských skupin: šlechtičtí velkostatkáři (museli se zabývat teoreticky nebo prakticky ekonomickými problémy), vzdělaní národohospodáři a vrchnostenští úředníci.
V již zmíněném roce 1788 došlo k reorganizaci společnosti, která jednak byla přejmenována na K. k. Ökonimisch-patriotische Gesellschaft im Kgr. Böhmen, tedy v češtině Vlastenecko-hospodářskou společnost v Království českém. Kromě názvu dostala VHS také nové stanovy, kterými byl úřad prezidenta společnosti vyhrazen významnému státnímu úředníku odborníku a byl zvýšen počet řádných členů na 20 a 32 členů dopisujících, kteří byli voleni alespoň po dvou z každého kraje. Dopisující členové byli pro VHS nástrojem, kterým mohli rozšířit svůj vliv do krajů. Tito členové měli své vlastní povinnosti a práva, která byla stanovena v r. 1774. Mezi jejich povinnosti také patřilo podávání ročních zpráv o stavu zemědělského hospodaření v jejich regionu a případně další informace týkajících se místního zemědělského prostředí. VHS však chtěla svou činnost více propojit s kraji, takže se v r. 1797 pokusila o krajské shromáždění rolnických zástupců. To se však nepřineslo větší ohlas, protože na jedné straně se nelíbilo zástupcům šlechty, že by se měli stýkat ze svými poddanými a na druhé straně této snaze udělala přítrž vídeňská vláda, která se obávala lidových projevů z obavy nebezpečí jokobinismu. Teprve až po r. 1848 nastala příznivější doba pro organizování různých akcí a spolčování se v rámci krajů.
Reorganizace společnosti r. 1815 přinesla podstatnou změnu v druzích členství. Kromě členství řádného a dopisujícího, do kterého byly sdruženi jak domácí tak zahraniční členové, vzniklo nové čestné členství, které na svém počátku mělo dva členy a členská základna vzrostla do další reorganizace r. 1849 na 34 čestných členů. Tím, že společnost získávala na své prestiži, se ji podařilo r. 1830 získat kancléře Metternicha a o pět let později se mohla VHS chlubit i dvěma členy z císařského rodu.
V roce 1835 se stal novým předsedou VHS kníže Jan Adolf II. Schwanzenberg (nar. 1799 ve Vídni). Bylo to dva roky po převzetí správy rodinného majetku. Kníže byl velmi schopný podnikatel, což prokázal při řešení složitých poměrů, které nastaly po zrušení poddanství roku 1848, jež se v případě Schwarzenbergů týkalo téměř čtvrt milionu lidí. Také přišli o dvě třetiny své půdy. Jan Adolf Schwarzenberg poté soustřeďoval rostlinnou a živočišnou výrobu do nově vytvářených velkostatků, čímž byly dány předpoklady k modernizaci zemědělství.
Hospodářskou problematikou se Jan Adolf zabýval velmi intenzivně a dosáhl řady pozoruhodných výsledků. Prováděl promyšleně hospodářské reformy, rozšiřoval škálu pěstovaných plodin, chov ušlechtilých plemen skotu a ovcí, zaváděl do zemědělství meliorace, používání umělých hnojiv a technické vynálezy. Zapsal se do vývoje českého rybníkářství, cukrovarnictví, lesnictví, mlékárenství, pivovarnictví, stavebnictví a mnoha dalších průmyslových odvětví. Založil několik odborných škol a nadějné studenty posílal na své náklady studovat do zahraničí.
Celkově příznivý ekonomický stav umožnil již od posledních desetiletí 19. století nadprůměrně dobré sociální zabezpečení pracovníků „na knížecím“. V letech 1840–1871 nechal přestavět zámek Hluboká do současné podoby v romantickém stylu anglické neogotiky. Sem také českokrumlovští Schwarzenbergové přesunuli své hlavní rodové sídlo. Kníže Jan Adolf dbal i o rodové sbírky: dal restaurovat cenné obrazy, shromažďoval informace o dějinách svého rodu a dal vystavět monumentální Schwarzenberskou hrobku u Třeboně.
Dopisujícím členem (1835) a od roku 1852 řádným členem VHS byl legendární správce Schwarzenbergských statků, František Horský (1801 – 1877). Je znám jako průkopník pokroku a reformátor českého i středoevropského zemědělství v devatenáctém století. Proslavil se uplatňováním zlepšené soustavy hospodaření zrušením tzv. trojhonné soustavy hospodaření (odstranění úhoru) a zaváděním střídavých osevních postupů. Během svého života zkonstruoval asi 60 druhů nářadí, kterým přispěl k dokonalejšímu obdělávání půdy. Rozšiřoval nové plodiny, především jeteloviny, brambory a cukrovku. Zlepšoval chovy hospodářských zvířat regulovanou plemenitbou i dovozy býků z Tyrolska, Štýrska a Švýcarska. Byl průkopníkem v budování zemědělského průmyslu (olejny, lihovary, pivovary a cukrovary). Úžasným způsobem se zasloužil o praktické vzdělávání rolníků, výchovu hospodářských úředníků a šíření zemědělské osvěty. Pořádal polní kázání pro praktické potřeby rolníků.
Od roku 1836 působil na panství v Libějovicích, kde založil první českou zemědělskou výzkumnou stanici. Kromě běžných polních plodin zkoušel travní semena dovezená ze Skotska a barvířské a jiné technické plodiny. Když Jan Adolf Schwanzenberg založil v roce 1850 v Rabíně (nedaleko Libějovic) zemědělskou školu, stal se František Horský jejím prvním ředitelem a působil v této funkci až do odchodu do výslužby v roce 1857. Jako velmi úspěšný správce Libějovického panství působil od roku 1842 jako inspektor na jihočeských panstvích Stolice, Protivín, později Boroviny, Chřešťovice a Prachatice. Převzal též inspekci všech lobkovických statků v Čechách a dalších panství.
Po odchodu do výslužby v roce 1857 působil krátce v Nelahozevsi na pronajatém statku. V roce 1862 koupil zanedbané, prodělečné a zadlužené panství v Kolíně. To velmi rychle pozvedl na výnosné a rentabilní hospodářství. Pozval své bývalé žáky z Rabína a přestavěl dvory. Postavil akciový pivovar a v Zálabí u Kolína také cukrovar. Spolu s J.A.Prokůpkem dal v roce 1871 podnět k výstavbě továrny na minerální hnojiva v Kolíně. Výrazně zlepšil lesní i rybniční hospodaření na Kolínsku. V katastru obce Býchory postavil v anglickém slohu zámek Horskyfeld. Pokračoval v pokusnické činnosti, věnoval se literární činnosti, stal se starostou obce Kolína a organizoval četné exkurze. V roce 1873 představil výsledky svého úspěšného hospodaření účastníky Světové výstavy ve Vídni.
Kromě členství ve VHS (což bylo ohromné ocenění) se stal nositelem rytířského kříže řádu Františka Josefa (1851), získal šlechtický titul s přídomkem von Horskyfeld (1863), byl jmenován čestným občanem města Kolína (1866) a v roce 1867 získal řád železné koruny III. třídy a byl povýšen do dědičného rytířského stavu.
V roce 1872 vojenský místodržitel v Čechách generál Koller, za údajné překročení stanov VHS rozpustil. Záminka pro rozpuštění VHS byla spjata s přípravou na Vídeňskou světovou výstavu, která se konala v již zmíněném roce 1873. VHS se dle svých stanov cítila být mluvčím hospodářských kruhů a tak pro výstavu vznesla požadavek, aby se České království mohlo na výstavě prezentovat jako celek. Vídeň však český požadavek nevzala v úvahu a dokonce se v ústřední výstavní komisi neobjevili ani jeden Čech. Předseda VHS, kníže Karel Schwarzenberg, se však nechtěl s touto pohanou spokojit a dál bojoval za práva Společnosti ve výstavní komisi. Schwarzenberg se pokusil získat ve Vídni povolení k sestavení celozemské komise pro hospodářské záležitosti pod vedením VHS. 4. 3. 1872 získal od ministra orby Chlumeckého povolení. Místodržitel Koller se však o tomto svolení, s kterým samozřejmě nesouhlasil, dozvěděl až z úst Schwarzenberga, načež podal stížnost o obcházení své osoby ministerskému předsedovi. Ministr Chlumecký proto dne 15. 3. své rozhodnutí odvolal jako mylné. Celá záležitost vyvrcholila na čtvrtém zasedání výboru VHS ve dnech 17., 18. a 19. března 1872, kde Koller některé Schwarzenbergovy výroky a výroky diskutérů, kteří mluvili o prezentaci Čechů na výstavě a o nedostatečnosti soustavy pozemkové daně vzal jako překročení práv VHS a jako záminku k jejímu rozpuštění. Krátce na to byla společnost rozpuštěna, zabaven majetek a zapečetěny kanceláře.
Koncem devatenáctého století začala vznikat různá svépomocná družstva nebo i akciové společnosti za účasti sedláků. Nejčastější byly cukrovary, lihovary, škrobárny a hospodářská družstva. Jejich příznačným rysem byla spoluúčast mnoha sedláků z několika obcí. Jiného charakteru byla tzv. hospodářská strojní družstva, která působila zpravidla v rámci jedné obce, jako svépomocné společenství.
Příkladem druhé z uvedených forem bylo Hospodářské strojní družstvo v Soběkurech, zapsané společenstvo s ručením obmezeným, založené v červenci roku 1904. V preambuli činnosti družstva stojí: „V život uvedené družstvo má účel povznášeti a zdokonalovati výrobu zemědělskou svých členů. Účelu toho dosahuje se společným opatřováním mechanických pohonů a jiných strojů hospodářských pro družstvo a jejich propůjčováním k různým pracím v hospodářství členů společenstva.“ Stanovy družstva zapsal c.k. Krajský soud v Plzni do obchodního rejstříku 10. října 1904. 24. března 1905 se nové družstvo stalo členem Ústřední jednoty hospodářských družstev pro Království České v Praze (ÚJHD).
V polovině července zakoupilo družstvo parní stroj (lokomobilu) a mlátička od firmy Clayton & Shuttleworth 52" za 9.200 korun. Stroj byl zaplacen jednak z členských podílů, jednak z úvěru na 4 % úrok, který poskytla Okresní hospodářská záložna v Přešticích. V roce 1905 byla podána žádost o subvenci, která byla kladně vyřízena až v roce 1906. Státní subvence činila 1900 K, zemská 2300 K, dohromady 4200 K (45 % z ceny – tedy obdoba dnešního PRV). Poplatek za mlácení činil 2,30 K za hodinu, mzda strojníka 2,40 K denně. Od roku 1905 byl přijat provozní řád a sestaven kruhový diagram, podle kterého byl každý člen při mlácení jedenkrát za cyklus první a jedenkrát poslední.
V roce 1906 byla postavena kolna na stroje, která slouží dodnes, a mostní váha. V roce 1912 byl zakoupen k mlátičce lis na slámu. V témž roce byl ještě pořízen tzv. kroužkový val (cambridge), o rok později spirálový triér (překulovač), v roce 1914 zdvihač pytlů, jako adaptér k mlátičce. Další investice byly až po „Světové válce“ – v roce 1922 dvě soupravy mlýnských kamenů, na nichž se šrotovalo obilí. K jejich pohonu se využívala lokomobila z roku 1904, která tak doznala celoročního využití. Ve stejném roce byl zakoupen ještě přístroj na upevňování kotelních trubek, neboť lokomobila už potřebovala opravu. Dále byl pořízen lukořez (skarifikátor) na řezání mechovitých luk. V roce 1928 byla postavena u kolny na stroje nádrž na vodu pro plnění parního stroje měkkou vodou, v následujícím roce byl zakoupen stroj na výrobu slaměných povřísel. Lis na slámu byl odprodán v roce 1927 a nový zakoupen v roce 1936.
Investice na začátku třicátých let nepochybně ovlivnila hospodářská krize, o desetiletí později druhá světová válka. Po ní došlo k rychlému rozvoji. Již v únoru 1946 byl zakoupen traktor Farmall Cormick (dodala UNRRA), v prosinci téhož roku valník a pluh. Na jaře dalšího roku byl zakoupen samovaz. Stroje sloužily v té době za úplatu též Jednotnému svazu českých zemědělců, který měl širší členskou základnu než původní Hospodářské družstvo. Časté byly také práce a doprava formou služeb pro ostatní občany a instituce v obci. Činnost družstva byla ukončena v roce 1949 odebráním strojů do nově vznikajících STS.
Hospodářské družstvo bylo nesporným zdrojem pokroku a ukázkou, jak je možné využít velké stroje při tradičním hospodaření. Rozvoj mechanizace by si byl nepochybně vynutil i změny v držbě půdy a možná i ve specializaci a výrobním zaměření jednotlivých hospodářství.
Ing. Petr Hodan
Náhledy fotografií ze složky Program rozvoje venkova
